Podnikatelský model pro novou Evropu
NEUČTE SE Z VLASTNÍCH CHYB... Pohlednice z druhého břehu

Hledání nové Evropy znamená především hledání nových modelů integrace. Jed­ním z takových modelů je podnikatelsko-vzdělávací model, který je předmětem tohoto příspěvku.
 
Hledání nové Evropy je složitý a dlouhodobý proces. Účelem je vrátit Evropu a EU na cestu udržitelné hospodářské konkurenceschopnosti, znalostní a inovační výtečnosti a politické re­nezance. Vyžaduje to vydat se směrem od stranických pseudoideologií k integrovanému, pod-půrnému politickému aktivismu na lo­kálních a regionálních úrovních. Je tedy nutné hledat nový evropský model, který by efektivně propojil podnikatelskou, vzdělávací a politickou sféru.
 
Jde o integraci těchto tří sfér tak, aby jejich synergie přinesla efektivnější a trvalejší zvýšení autonomie, sebevědomí a konkurenceschopnosti regionů i ob­čanů v rozšiřujícím se prostoru EU. Již dnes je zřejmé, že starý politicko-byrokratický model (PBM) integrace, dosud předsta­vovaný Němec­kem, Francií a Itálií, s kořeny již ve Třetí říši, nefunguje dobře. V mnohých re­gionech Evropy přivodil PBM stagnaci a veřejné protesty, v ostatních omezil potřebný hospodářský růst a stra­tegickou koordinaci s globálně aktivními ekonomikami. Starý PBM neodpovídá novým reali­tám globální spolupráce, komunikace, internetu, podnikatelství nastupujících ekonomik a vzniku znalostních společností.
 
Malé státy Evropy jsou oproti politickým dinosaurům staré Evropy potenciálně mnohem agilnější, podnika­vější a dynamičtější, s rozvíjejícím se prostorem pro další vzdělávání, spolupráci a inovační konkurenceschopnost. Ne už Německo, Francie a Itálie, ale „malé státy Evropy” nabízejí správný, dynamický model pro budoucnost: Irsko, Pobaltské republiky, Island, Finsko, Dánsko, Slovinsko, Nizozemsko, atp., indikují budoucí cesty pro Evropu.
 
Otázkou zůstává, zda politické sjednocení Evropy, které může vyústit pouze v posilování centrálního superstátu, je tím nejvhodnějším cílem v éře globálních trhů. Je otázkou, zda plný potenciál všech složek EU, obzvláště malých států a států nové Evropy, je politickou integrací nejlépe rozvinut a nejefektivněji využit.
 
Evropa nezískává, ale politickou integrací spíše ztrácí – ta je za daných podmínek expanze, až k počtu 30 suverénních států, spíše byrokratickým snem politiků. Evropa potřebuje hospodářskou integraci, nebo přesněji: hospodářské propojení do efektivní, konkurenceschopné alian­ce.
 
Namísto „Spojených států evropských“ hledá nová Evropa nepolitický model, model re­gio­nální spolupráce „zdola“, ne politického diktátu „shora“. Tzv. sociální model nemůže obstát v konkurenčním tlaku globální společnosti. Budoucnost Evropy je třeba hledat jinde.
 
Místo politického sjednocení a sociálního modelu Evropy je třeba dát přednost podnikatel­sko-vzdělávací integraci pro dlouhodobě efektivnější a stabilnější formy spolupráce států a regionů v rámci EU. Zde se nabízí koncepce Triády, založené na vyvážené kooperaci tří zá­kladních složek integrace: vzdělávací, podnikatelské a politické sféry.
 
 
Triáda, někdy též zvaná „Triple helix“, vychází z principu kooperace a koordinace tří základ­ních oblastí společenského progresu. Ve skutečnosti existuje ještě čtvrtý, silně determinující faktor: společensko-kulturní prostředí, tj. kontext, v němž se základní triáda musí realizovat a fungovat.
 
Existují tedy čtyři základní oblasti „integračního“ zájmu:
  1. Vzdělávací sféra
  2. Podnikatelská sféra
  3. Politicko-veřejná samospráva
  4. Společensko-kulturní prostředí
První dvě sféry představují hnací faktory, třetí je faktorem zmocňujícím a čtvrtý faktor představuje společensko-kulturní kontext spolupráce základní triády. Názorné schéma interakcí je na obrázku.
 
 
 
 
 
 
Globální éra vyžaduje především vyváženost a optimální koordinaci všech tří složek v rámci daného, ale globálně se rozšiřujícího společensko-kulturního prostředí.
 
Všechny složky triády jsou stejně důležité a sobě rovné. V určitých fázích vývoje může být jedna složka upřednostněna na úkor složek druhých, např. politická sféra v době války a ohrožení či ideologického konfliktu, vzdělávací sféra v době stagnace či poklesu konkurence­schopnosti, nebo podnikatelská sféra v době potřeby hospodářského růstu a zvýšení zaměst­nanosti.
 
V podstatě je pro dlouhodobě udržitelný rozvoj nejdůležitější kontinuální vyvažování celé triády. Jestliže jedna či druhá složka významně a dlouhodobě převažuje, pak ome­zuje zdroje a možnosti rozvoje složek ostatních. Přichází stagnace.
 
Společensko-kulturní prostředí je víceméně dané: vyvíjí se jen velmi povlovně, má trvalejší, stabilizující charakter. Nelze je proto zahrnout do triády, protože není předmětem strategie, vyvíjí se podle svých vnitřních, autonomních a spontánních pravidel a nereaguje kladně na krátkodobé snahy o řízení, manipulaci a management. Může se ovšem samo přizpůsobovat, a tak napomáhat úspěšnému fungování triády.
 
Proč nesmí jedna složka dlouhodobě dominovat a převažovat? To je dáno právě zá­kladní, přirozenou diferenciací vzájemně se doplňujících funkcí a rolí komponentů triády. (Stejné důležitosti složek neodpovídá stejnost v jejich rolích a funkcích.)
 
  1. Vzdělávací sféra – je hnacím faktorem v tvorbě hodnot potenciálně použitelného lidského kapitálu. Tvorba hodnot ve vzdělávací sféře zůstává potenciální až do své plné realizace a vy-u­žití podnikatelskou sférou. Hlavním posláním je produkce a transfer informací, vědomostí a znalostí ve spolupráci s podnikatelskou sférou. Konečným zákazníkem je podnikatelská sféra, protože je hlavním zaměstnavatelem lidského kapitálu.
  2. Podnikatelská sféra – je základní hnací faktor tvorby bohatství, zdroj přidané hodnoty a konkurenceschopnosti regionu, zdroj pracovních příležitostí a spolutvůrce lidského kapitálu ve spolupráci se vzdělávací sférou. Tato sféra je klíčová a její dynamika je základním před-po­kladem životní úrovně, důstojnosti a prosperity národů.
  3. Politicko-veřejná sféra – je podpůrný a zmocňující faktor. Hlavní funkcí je přerozdělování hodnot vytvořených v podnikatelsko-vzdělávací sféře. Sama o sobě hodnoty nevytváří, ne­podřizuje se tržním principům, a tudíž nemůže ani vzdělávat, ani podnikat. Její rolí je pomá­hat vytvářet co nejlepší, optimální podmínky pro oba hnací faktory: zajišťovat fyzickou, institucionální a sociální infrastrukturu pro efektivní fungování spolupráce vzdělávací a podni­kové sféry.
  4. Společensko-kulturní prostředí – vytváří společenský kapitál skrze kulturní tradice, spole­čenské instituce, hodnoty a preference, chování a návyky, důvěru a spolupráci. Je funkčním prostředím pro spolupráci všech sfér triády.
Propojení komponentů triády s prostředím (viz schéma výše) lze charakterizovat jako propojení v opakovaném, sebeposilujícím cyklu. Proto základem úspěchu je vyváženost všech tří sfér triády. Argument je prostý: Politicko-veřejná sféra nemůže přerozdělit více hodnot než podni­katelská sféra vytvoří a vzdělávací sféra připraví.
 
Dlouhodobá dominance a převaha kterékoli sféry triády je nežádoucí a dlouhodobě ne­udržitelná (unsustainable). Převaha politické sféry vede k rostoucí závislosti vzdělání a podnikání na státu a státní byrokracii, tudíž k následnému útlumu přípravy a tvorby hodnot. Relativně se zmenšující „hodnotový koláč“ pak vede ke konfliktnímu a nedostatečnému pře­rozdělování, tedy k další byrokratizaci politické sféry: „začarovaný kruh” stagnace a útlumu následuje.
 
(Stát se má starat o dobré podnikatelské prostředí, nikoli o to, co produkují nebo neprodukují jednotlivé firmy. Ty se musí orientovat podle poměrů na trhu. Státní intervencionismus se týká zejména Francie, Itálie, Španělska a Německa: vlády zemí staré Evropy zasahují až do podnikových strategií. Samozřejmě totéž platí i pro EU jako celek.)
 
Stejně je tomu s ostatními sférami. Dominantní vzdělávací sféra produkuje lidský kapitál, kte-rý nelze plně a efektivně zaměstnat, nebo je nezaměstnatelný. Pokud politická sféra přesto je-ho zaměstnatelnost prosazuje, pak oslabuje podnikatelskou sféru a tvorbu hodnot. (Zpět do začarovaného kruhu!) Dominantní podnikatelská sféra produkuje hodnoty, které nejsou z dlou-hodobého pohledu udržitelné pro nedostatek lidského kapitálu, a po vyčerpání fyzické i spole-čenské infrastruktury i přírodního kapitálu.
 
Vyváženost návazných procesů všech sfér triády je tedy kritická. Tato vyváženost a koordi­nace jsou nutné nejen v podniku či regionu, ale i v celé ekonomice, tudíž i v EU. Existující podni­katelsko-byrokratický model je založen na dlouhodobé dominanci politicko-byrokratické sféry. Tuto dominanci je třeba vyvážit posílením politicko-vzdělávacího modelu.
 
Moderní řízení, 9/2006

Zpět na Obsah knihy