Zelený: Baťa, to byl originál
NEUČTE SE Z VLASTNÍCH CHYB... Pohlednice z druhého břehu

Kdo je Milan Zelený? Celosvětově uznávaný ekonom. Profesor univerzit v New Yorku, čínském Xi'an a ve Zlíně. Podle vlivného měsíčníku Finance a úvěr vůbec nejvýznamnější český ekonom. Propagátor Baťova systému řízení „zapomněl“ a české povahové rysy podcenil. Dostat něco za nic bylo přesně to, co kupónový experiment prodalo veřejnosti, s pomocí Koženého a jemu podobných. Ještě dlouho budeme na toto maoistické přerozdělení veřejného majetku doplácet.
 
Jste známý propagátor Baťova systému řízení. Je to jeho vynález nebo to jenom okoukal v Americe?
Baťova soustava řízení je zcela originální a dosud nikde nedosažený celistvý systém řízení podniku. I když se Tomáš Baťa inspiroval a učil v USA, praktické uplatnění poznatků v globální ekonomice bylo jeho původní, ryze moravskou inovací. Nedá se porovnat s plytkostí a povrchností Welchova „Winning“. Baťa neopisoval, Baťa se učil. Mezi českým „kopírungem“ a Baťovým „učením se“ je propastný rozdíl. Proto vlastně Češi dodnes netuší, co v Baťově soustavě mají za investici, jaký to vzácný odkaz. V dnešním světě není důležité, co okoukáte, ale to, co se naučíte - ne ve smyslu vědomostí, ale znalostí. Vědět přece ještě neznamená umět.
 
Čím je podle vás Baťův systém řízení a jeho odkaz inspirativní ve světě dnes a čím v Čechách?
Popsal jsem to v loňské knížce Cesty k úspěchu, tam se snad lze trochu inspirovat. Zde bych shrnul Soustavu řízení Baťa do „10 S“: světová třída, spolupráce, samospráva, služba veřejnosti, soutěživost, spolupodílnictví, samostatné řízení a synergie. Ve světě je tato soustava inspirativní právě pro svou ucelenost a soustavnost, nikoli pro jednu či druhou z kontextu vytrženou komponentu. V Čechách ale zatím baťovská soustavnost moc inspirativní není, protože naše ekonomika a podniková sféra nejsou ani globální, ani znalostní. Přejímáme spíše jen dílčí, separované techniky, módně okoukané „ze světa“. Jako bychom my v Čechách ještě ani nebyli tím světem.
 
Přednášíte na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Jací jsou vaši studenti? Co z nich ve vás vzbuzuje obavy a co naopak naděje?
Studenti na UTB jsou produkty své doby a svého prostředí. S tím se nedá moc dělat a není to také úkol pro jednoho profesora. Obavy mám spíše z nedostatku angličtiny a slabé informovanosti o světových trendech. Naději vkládám do baťovského genius loci, které musí v těchto mladých lidech někde dřímat. Byl jsem tam v jedné hospodě a bylo v ní víc baťovských plakátů a hesel než na univerzitě. Někde to tam ještě je, jen to uvolnit a povzbudit. Zlín by se měl opět stát znalostním městem spolupráce mezi vzdělávací, podnikovou a samosprávnou sférou. Pak by to snad bylo nadějnější.
 
Kupónová privatizace podle vás politickým gestem de facto rozdala anonymní majetek. Vy jste prosazoval zaměstnanecké akcie. Jejich prostřednictvím si měli státní majetek naopak koupit lidé, kteří k němu měli nějaký vztah. Češi to však odmítli. Podle vás proto, že neradi přijímají odpovědnost. Neměl ekonomický reformátor s tímhle povahovým rysem Čechů počítat?
Domnívám se naopak, že ten skutečný Reformátor tento rys dobře pochopil a plně jej využil. Byl jsem to já, kdo v zahraničí trochu „zapomněl“a trvalé české rysy podcenil. Dostat něco za nic – ani ve snu mě to nenapadlo. Stačí jen slíbit – a už se hromadí, už jdou za vámi a staví se do front.
 
Souhlasil byste s přeměnou českých nemocnic z neziskových organizací na akciové společnosti? Proč?
Souhlasil, ale ne paušálně. Jde přece o vytvoření celého spektra volby pro klienta, ne o přeměnu jednoho výlučného schématu na druhé. Nemocnice by měly být státní, soukromé i akciové. Stejně jako vysoké školy. Už jednou jsme na ideologicky motivovanou přeměnu jednoho schématu na druhé doplatili. Účelem je rozšíření volby, ne její omezení. Proč musím v České republice například pochodovat v mrazu do lékárny a nemohu dostat své léky poštou domů? Jsem starý a nemocný, a je zima, ne?
 
Měly by se privatizovat i České dráhy a Česká pošta? A proč?
Samozřejmě. Ale tak, aby státní dráhy i pošta byly vystaveny konkurenci. Aby fungovaly jen tam, kde jsou lepší, ne tam, kde jsou horší. Aby si regiony i lokality mohly kupovat jejich služby podle přidané hodnoty, ne podle úředního, monopolního přidělení. Každá taková paušální, ideologická transformace vytváří jen nová koryta pro korupci a méně svobodné volby pro klienta. Politici by se neměli míchat do ekonomiky. Jejich rolí je přerozdělovat hodnoty, které vytvořil někdo jiný, ne fušovat do samotné tvorby hodnot. Nemají na to. Musím je však pochválit, že alespoň tu chemii, biologii a nanotechnologii nechávají bez povšimnutí.
 
Zažije podle vás generace dnešních třicátníků éru volného světového trhu zbaveného celních bariér na produkty ze zemích třetího světa? Má smysl něco takového vůbec chtít?
Myslím, že ano. Přechod ke globálnímu trhu je sice náročný a zdlouhavý, protože staré struktury a ideje se brání, sabotují a izolují. Svobodu však nelze získat slovy, ale pouze akcí. Odpovědí je globální spolupráce ve vzdělávací a podnikové sféře. Na západě již vznikl nový výraz, „coopetition“, to je konkurenceschopnost pomocí spolupráce. Namísto sítí spolupráce se však místně prosazují takzvané „klastry“, to jest separované shluky podniků. Jan Antonín Baťa ve své knize Spolupráce podstatu globální ekonomiky pochopil.
 
Co je znalostní ekonomika a proč se zabýváte právě jí?
Znalostní ekonomika chápe, že lidské „myšlenky, inovace a znalosti jsou důležitější než budovy, stroje a podobné harampádí,“ jak řekl Tomáš Baťa. Tradičně se investice do výzkumu a vývoje, vzdělání, inovací, software, tréninku a podobně, považují za spotřebu. Znalostní ekonomika je tvůrkyní hodnot, proto se zabývám právě jí. Nechci, i když musím, žít ve světě, kde hotel s kasinem je investice a inovační laboratoř, kde vznikají tranzistory, lasery a hybridní motory, je spotřebou. A ještě něco: americký iPod je označen nápisy Designed by Apple a Made in China. Tedy vytvořen podnikem, vyroben velmocí. Dnes je již jedno, kde se ta která věcička vyrobí, důležité je, kde ji vymyslí. Proto je paradoxní obnovovat Made in Czechoslovakia nebo Czech Made. Důležitější by bylo něco jako Vytvořeno u Baťů anebo Invented and Designed in CR. I proto se zabývám znalostní ekonomikou, jako snad jediný z ekonomů v ČR.
 
Česko má v odborné literatuře šestkrát méně ekonomických citací, než by mu podle počtu obyvatel příslušelo. Vy žijete čtyřicet let v USA. Jak se vám česká ekonomie jeví ve srovnání se světem?
Česká ekonomie je příliš lokální, porovnává se jen sama se sebou a nemá globální ambici či rozměr. Sama sebe omezuje na otázky státní makrointervence do ekonomiky a analyzuje co bylo, místo toho co bude. Zaměřuje se na přerozdělování již vytvořených hodnot, nikoli na jejich tvorbu. A konečně, přehlíží podnikatelskou sféru a žije si v poděděné představě, že hodnoty se vytvářejí na státním ministerstvu. Proto není citována a nemá ve světě odezvu. Naše ekonomika je pak odsouzena dělat si věci „po svém“, bez světových poradců a bez hlubší návaznosti na trendy v globálním dění.
 
Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava, únor 2006

Zpět na Obsah knihy