V čem spočívá vina Klause
NEUČTE SE Z VLASTNÍCH CHYB... Pohlednice z druhého břehu
 
Německý Der Spiegel (16. 4. 98) si ubrousky na ústa jistě nedává: thatcherista Klaus do­vedl vlastní hospodářský zá­zrak k bankrotu, fanatický mo­netarista Klaus nepochopil, Klausova zásada nerozlišitel­nosti čistých a špinavých pe­něz způsobila nejen vážné mo­rální, ale i materiální škody, atp. - jsou jen některé z titulků.
 
Der Spiegel pokračuje: „ČR se stala z premianta mezi reform­ními zeměmi posledním žákem ve třídě, rozčarování z nezdaru je fatální, ještě nedávno vysmí­vaní Poláci nebo Slováci jsou mnohem úspěšnější, Klaus vy­volal exhibicionismus super bo­hatých, Havel chce nyní udělat z ekonomiky šéfovskou záleži­tost, jenže potřebuje odborní­ky, a ne spisovatele,“ atp.
 
Bohužel stejně je tomu i v americkém tisku. Zatímco Americko-polský investiční fond splácí do USA vydělaných 250 mil. dolarů, Americko-český in­vestiční fond zbankrotoval díky korupci.
 
Mluví se o tzv. „Czech-out time“ tj. „vyčechování se“, opuštění scény. Píše se, jak je tahle ryba shnilá odshora až dolů, odsuzuje se kupónová privatizace, fondy, DIKové, ne­dostatek manažerů, absence restrukturalizace, nekvalifikace pro EU, atd. Kdyby nenasta­la ta politicky patová situace s NATO, Američané by ČR odepsali stejně, jako ČR odepsala Čechoameričany.
 
Z Klausova zázraku se ČR stala mezinárodním páriou, předvídá se další úpadek, ná­růst nezaměstnanosti, stagna­ce, inflace, deficity, atp. Dalo se to předvídat, zvláště když uvážíte ekonomickou naivitu, socialistické návyky, nevzdělanost a myšlenkovou zastaralost předních vládních představite­lů.
 
Pomineme-li hospodářský do­pad, který je jistě devastující, pak psychologický dopad je již nezměřitelný: dobré jméno ČR se bude velmi těžce rehabilito­vat, možná i po generace. NA­TO nám nepomůže, tak jako nepomohlo Turecku. Do EU se ČR nekvalifikuje, pokud se vý­razně a neprodleně nenastoupí ozdravná cesta, dokud se nezrealizuje skutečná transformace a ne­prosadí seriózní, kvalifikovaná vláda vzdělaných odborníků. Spisovatelé, disidenti, bankovní úředníci a jiní samouci v mo­derním světě už dávno nestačí.
 
Je příznačné, že navzdory světovému mínění uvnitř ČR Klausova popularita neklesá: jde zde o jakýsi truc, „navzdo­ry všem“, jako na Slovensku? Nikam to nepovede. Je to vel­mi prosté: Klaus svou úlohu splnil, vyčerpal se, do moderní­ho světa ekonomiky nepatří, i když zůstává „hrdinou“ ve své kotlině.
 
Kdo je nejvíc zodpovědný za hospodářské fiasko ČR? Samo­zřejmě, že Klaus a Havel, který jej (Klause) v kritických chvílích „udělal“ a „podržel“. Bylo by však nesmyslem svalovat vinu na pár jedinců a opomíjet masy politiků, novinářů a občanů, kteří nadšeně, bezmyšlenkovitě a ne zcela informovaně zvedali ruce a nabízeli své hlasy. Proto ani řešení není a nemůže být otázkou několika osobností, ale musí vycházet z obrody širších vrstev národa.
 
Důchodci musí přestat volit lidi neschopné a arogantní, než si pak po léta bezmocně stěžo­vat. Jejich největší síla spočívá právě ve volbě. Manažeři a za­městnanci velkých podniků musí své podniky urychleně re­strukturalizovat a nastoupit cestu konkurenceschopnosti v globálním měřítku. Drobní pod­nikatelé se musí spojovat do lokálních sítí spolupráce, zalo­žených na znalostech a techno­logii. Studenti a mladší genera­ce se musí učit (a vyžadovat) jen to nejlepší: nejnovější, nejo­svědčenější a nejperspektivněj­ší. Protože brzy se přivalí celé hor­dy vzdělaných a ambiciózních mladých „géniů“ ze zahraničí. Musíme se jim vyrovnat.
 
Novináři a pracovníci médií musí stimulovat a udržovat diskuzi, konfrontaci názorů (ne osobností) a hledání pravdy, nesmí se poddat podpoře „jedi­né cesty“. Intelektuálové a od­borníci se musí vrátit do veřej­ného života, ne utíkat do za­hraničních podniků, do zahrani­čí a do profesionálního ústraní. Vytváří se tak vakuum, které je pak zákonitě vyplněno ne­schopnými kariéristy, nositeli falešných titulů, hrabivci a ne­vzdělanci. Odboráři se musí na­učit aktivní roli moderních od­borů znalostní éry, ne se ome­zovat na tradiční handrkování se o mzdy. Nikam to nepove­de, obzvláště ne k vyšším reál­ným mzdám.
 
Rolníci se musí opět stát se­bevědomými, svéhlavými „sed­láky“, místo aby tolerovali neschop­nost a šmíru ve svém vedení a zastoupení. Musí se spojovat do kooperativních spolků za účelem integrace technologií, znalostí a úsilí: velkoprodukce, technologizace, komputerizace a ekologický důraz jsou zá­kladem moderní konkurence­schopnosti.
Je toho ještě mnohem více, aby to vydalo na obrodu. Čeka­jí nás v ČR těžké a krušné chví­le, špatně jsme „zadělali“ na budoucnost. Potřebujeme vůd­ce, kteří pochopí provázanost všech zmíněných oblastí a úko­lů, ne jen problematiku svého „rezortu“. Potřebujeme nové politiky, nesvázané s nekompe­tentní „transformací“. Výhodou je, že politiky lze vždy a snad­no vyměnit, ale lidi ne. Lidé jsou takoví, jací jsou a chovají se tak, jak se chovají. Je třeba je vést, informovat je a radit se s nimi o všem. Pak bude zase lépe.
 
Jediné, co nám zbývá, jsou znalosti. Ne ty, které máme, ale ty nové a potřebné, které jsme schopni získat. Dnes již víme, že nás nezachrání ne­rostné bohatství, levná pracov­ní síla, sebeokrádání a „zlaté české ručičky“. Potřebujeme vytvořit tradici „zlatých čes­kých hlaviček“ a nejlépe je za­čít již včera, ne zítra. Svět se nám začíná vzdalovat „kosmic­kou“ rychlostí.
 
Vlastenec, New York, duben 1998

Zpět na Obsah knihy