Co hýbe světem a co Klaus nezná
NEUČTE SE Z VLASTNÍCH CHYB... Pohlednice z druhého břehu
 
V posledním předvolebním televizním klání lídrů dvou nejsilnějších politických stran (Nova, Sedmička, 14.6.) jsem byl šokován přiznáním Václava Klause, že slyší poprvé výraz „znalostní společnost“ (knowledge society). Vždyť pro svět je to dnes již standardní pojem, natolik významný, že se hovoří o znalostní éře. To se plně vztahuje i na hospodářskou oblast.
 
„Ekonomika založená na vytváření, šíření a využívání znalostí bude jedním z dominantních rysů 21. století,“ konstatuje Bílá kniha Evropské unie - Růst, konkuren­ceschopnost a zaměstnanost; Vý­zvy a cesty vstříc 21. století.
 
Peter Drucker, všeobecně uzná­vaný guru světového managemen­tu, definuje znalosti jako rozho­dující ekonomický faktor: „Zá­kladním ekonomickým zdrojem již není kapitál, ani přírodní zdro­je, ani práce. Hodnota je nyní tvo­řena produktivitou a inovacemi, v obou případech aplikací pracov­ních znalostí,“ říká Drucker. Po­dobně hovoří Jack Welch, prezi­dent General Electric, nejuznáva­nější americká a pravděpodobně i světová osobnost v podnikatel­ské exekutivě: „Dříve se největší světové korporace spoléhaly na vyváženost financí a technologií. Vítězové současné světové olym­piády musí být pružní, trvale za­měření na vzdělávání.“
 
I místopředseda Světové banky Jean-Francoise Riscard je stejné­ho názoru: „Rychlá globální ekonomika stále více vypadá jako světový závod v konkurence­schopnosti. Uspět v tomto závodě bude pro chudé i bohaté země vy­žadovat stát se učícím se náro­dem: statické komparativní výho­dy nebudou platit - růst bude spo­jen se vzděláváním.“
 
Stagnace výkonu českého hos­podářství na úrovni dosažené za socialismu je jen logickým zrcad­lem myšlení Václava Klause, kte­rý toto hospodářství po listopadu 1989 vedl. Neznalost rozhodujících světových trendů je zvlášť ostud­ná u premiéra honosícího se titu­lem profesor ekonomie. Za co vů­bec takový titul obdržel? Za znalosti?
 
V Itálii se mi studenti chlubili, že se u nich profesor ekonomie (Prodi) stal premiérem. Opáčil jsem, že v ČR se na to jde chytřeji, protože u nás se premiér státu stal profesorem ekonomie. Přeplněná aula univerzity v Padově propukla v hurónský smích. Vždyť stát se řádným profesorem ekonomie (ne sbírat čestné doktoráty za po­litickou činnost) vyžaduje plnou vědeckou koncentraci - není možné toho docílit jen tak bokem, při pre­miérování. Vím, o čem mluvím, vědí to i studenti na prestižních světových univerzitách, proto ten smích.
 
I přes to vše, co se v posledním desetiletí v ČR stalo, tvrdím: mů­žeme prosperovat, můžeme se stát znalostní společností. Musí se to však stát naší prioritou a musíme se zaměřit na ty znalosti, které jsou klíčové pro globální konku­renční schopnost. Znalosti dobré pro intelektuální debaty v kavárně Slávia nás ze současného hospo­dářského marasmu nevyvedou.
 
Znalosti musí být nejen produk­tivní povahy, ale musí být propo­jovány a mít synergické efekty. Malá země jako ČR musí vědět, že desítky a stovky malých a středních podniků pouze ve svém celku, ne jednotlivě, vytvářejí konku­renční sílu. Proto je nutná znalost­ní infrastruktura. Sítě malých, fle­xibilních a technologicky agilních podniků, regionálně pojatých a lo­kálně rozvíjených, odvozují své úspěchy od znalostí, schopností, inovací, adaptability, pružnosti a podnikavosti lidských bytostí - ne z (cizího) finančního kapitálu. Znalostní sítě výrobních podni­ků a podniků služeb musí být pro­pojeny se sítěmi osobních počítačů. Důležitý je nejen prostý počet in­dividuálních strojů, ale hlavně to, jak jsou napojeny na Internet, World Wide Web a četné intranety spojující školy, podniky a míst­ní úřady. Druhým základním uka­zatelem je kapacita kabelů, mode­mů, optických vláken atd., které jednotlivé uzly sítě propojují. Pracovní příležitosti a ekonomic­ká síla dnes gravitují k těm spo­lečnostem, které mají nejvíce sítí a nejvíce kapacity, protože takové země jsou nejefektivnější ve shro­mažďování, tvorbě a použití zna­lostí za účelem návrhu, inovace a výroby, komunikace, vzdělávání a zábavy.
 
Nestačí však jen sítě a kapacita - nejdůležitější je kultura. Kultu­ra sdílení, spolupráce a důvěry. Bez sdílení znalostí nemůže žád­ný podnik plně prosperovat, natož celá země. Podniky musí vytvářet stra­tegické aliance, sdílet vědomosti, spolupracovat i v mezinárodním měřítku.
 
Formuje se nová hospodářská elita v zemích, které pochopily novou ekonomiku a maximálně investují do vzdělání, sítí počíta­čů a hlavně do kultury spoluprá­ce, sdílení a důvěry. Je to úkol na dvacet let, na množství práce. Bez odborníků by to nešlo, ale stálo by to za to. Udělat z ČR znalostní společnost, to už by bylo něco.
 
Právo, 17.6.1998

Zpět na Obsah knihy