První vážné varování
NEUČTE SE Z VLASTNÍCH CHYB... Pohlednice z druhého břehu
 
I když mi ekonomické předpovědi beze zbytku vyšly, doufám, že u politických předpovědí tomu tak nebude. Jestli nenastane zásadní zlom v myšlení a postoji veřejnosti, čeká naše národy nejméně čtyřletá diktatura silně menšinové strany, organizované podle tvrdých stranických linií a ideologií, dominované demagogií a frázemi, a vedené vychytralým, po moci žíznícím a zcela arogantním bankovním úředníkem.
 
Hospodářský systém se bude vyznačovat povrchním pseudosoukromým vlastnictvím, kombinovaným se silnou účastí či přímou kontrolou státu, který nebude oddělen, ale splyne s vládnoucí stranou. Nejméně 140 podniků bude z privatizace vyňato, na zbytku si stát ponechá kontrolní balík (30 %) a vlastnictví rozptýlí mezi širokou veřejnost nebo odprodá kosmopolitnímu kapitálu. Strana pravicová je vlastně stranou silně levicovou, protože postupuje proti individuální, podnikové a obecní autonomii a samosprávě, zvyšuje centrální roli státu, odsuzuje většinu obyvatelstva do trvalého námezdního poměru a postupuje ve směru kosmopolitního internacionalismu na úkor vytváření národního kapitálu, národních kapitalistů a národního sebevědomí. Rozdrobení opozičních stran i hnutí (89 registrovaných) zaručuje, tak jako už mnohokrát v dějinách, vítězství dobře organizované, nedemokratické menšinové strany. Již dnes cítíme dopady její Jediné Možné Cesty.
 
Československo by se mělo stát moderním kapitalistickým státem, založeným na národním kapitálu a národních kapitalistech, na minimalizaci role státu a na zvlastnění co největšího množství zaměstnanců ve smyslu Baťova „Každý dělník kapitalistou!“
 
Jak se bránit nové totalitě? Domnívám se, že následující opatření a strategie jsou nejen nutné, ale i minimální. Bez jejich urychlené mobilizace bude v ČSFR přechod k hospodářské korupci nezvratitelný.
 
  1. Vzhledem k ústavním, politickým a právním nejistotám současného mezivládí je třeba, aby parlament urychleně schválil blokační paragrafy, a to s okamžitou platností (s působností nejméně do června 1992, tj. do voleb), které by zamezily dalšímu rozprodávání národního majetku touto vládou bývalých komunistů a tímto parlamentem bez politického mandátu.
  2. Je třeba připravit parlamentní vyšetřovací komisi, která vyšetří účely, motivace, praktiky a dopady balíku opatření, realizovaných od ledna 1991. Příští vláda nesmí být zatížena odpovědností za hluboký ekonomický, společenský a kulturní úpadek mezidobí 1991-92. Iniciátoři a strůjci tohoto úpadku nesmějí rezignovat bez veřejného vymezení svých odpovědností.
  3. Opoziční strany musí vstoupit do koalice, která národu zaručí nejméně čtyřletou vládu odborníků, osvobozených jak od stranických linií, tak od příbuzenských či kamarádských vztahů. Tato záruka musí být veřejná a nezvratitelná. Pouze ti nejlepší odborníci, ne-li nejlepší politici, musí řešit problémy čs. národního hospodářství a jeho hlubokého úpadku od ledna 1991. Strana či strany, které zaručí, že nebudou vládnout, ale ochrání a podpoří vládu odborníků, mají vítězství zajištěné. Chce to však odvahu a jasné místo na straně národa.
  4. Bývalí komunisté nesmějí být jmenováni do vysokých veřejných pozic po dobu čtyř let. Do jakýchkoli pozic mohou být voleni pouze cestou přímé (tedy ne reprezentativní) demokracie. Tento princip je v ČSFR tvrdohlavě porušován: bývalí komunisté jsou jmenováni do všech možných postů, ale ti, kteří jsou demokraticky zvoleni v obcích či podnicích, jsou napadáni a pronásledováni. Jmenovatelé jsou v tomto případě vinni více než jmenovaní.
  5. Je absolutně nutné uvolnit veřejné sdělovací prostředky - televizi, rozhlas a noviny - z demagogického područí „Jediné možné cesty“ a její státem podporované kamarily. Bez otevřené výměny názorů, bez dialogu a citlivého reagování na bolesti a přání většiny obyvatel bude ochrana před novou totalitou nemožná.
  6. Všichni aktivní proponenti „Jediné možné cesty“, tj. balíku opatření od ledna 1991, musí být (vzhledem ke korupci a zahraničním vztahům) vyloučeni po dobu čtyř let z účasti na hospodářské politice v ČSFR. Po dobu své prozatímní funkce musí týdně předkládat a vysvětlovat parlamentu statistiky dopadů své politiky. Argument, že statistiky a čísla dnes již neplatí, je nejen nepřijatelný, ale parlament z něj musí vyvodit veřejné důsledky.
  7. Je nutno zaručit, aby k novým parlamentním volbám v červnu 1992 opravdu došlo. Všechny opoziční strany se musí alespoň v tomto bodě sjednotit a nedovolit znovuustavení OF za účelem revize volebních zákonů nebo za účelem opětného vítězství bývalých komunistů.
  8. Odbornická vláda opoziční koalice by měla být navržena co nejdříve, aby si veřejnost na jejich osobnosti zvykla, aby byl čas pro prověření jejich schopností a aby se minimalizovala možnost opětovné zrady národa. Široké vrstvy obyvatelstva by měly být přizvány k nominacím odborníků na jednotlivá křesla.
  9. Restituce, vyrovnání a kapitalizace soukromníků se musí odvozovat od zvýšeného ekonomického výkonu existujících podniků, nikoliv od jejich zničení a administrativního rozdělování si „ničeho“. Chci-li zlatá vejce, nesmím zabít husu, která je snáší. Reforma čs. hospodářství musí být „šita na míru“ obcí, podniků, mikroregionů, regionů a krajů. Musí být založena na expanzi, ne na restrikci, musí hospodářské výkony maximalizovat, ne minimalizovat.
Bez splnění výše uvedených bodů považuji záchranu čs. ekonomiky, politiky, společnosti a kultury za životně ohroženou: vše by přešlo do zahraničních rukou. Nenávidím sám sebe za neúprosnou logiku této bezútěšné předpovědi. Doba hesel, frází a demagogických kampaní je již snad za námi: nesmíme jim znovu lehkomyslně podlehnout.
 
Spoléhejme na vlastní selský rozum, braňme se smělým pseudoteoriím, kterým nikdo nerozumí a jejichž dopady jsou neúnosné. Podpořme národní kapitál, národní kapitalisty, naše odborníky a naše podniky. Podporujme NAŠI CESTU k tržnímu hospodářství a zamítněme „Jedinou možnou cestu“ ke státnímu kapitalismu a hospodářskému fašismu.
Protože ještě je čas.
 
srpen 1991

Zpět na Obsah knihy