Mluví o debaklu a zbývá jen pár měsíců
NEUČTE SE Z VLASTNÍCH CHYB... Pohlednice z druhého břehu
 
 
„Privatizace ve východní Evropě skončila debaklem,“ prohlásil profesor Harvardovy univerzity Jeffrey Sachs na výroční konferenci Americké eko­nomické společnosti 5. ledna 1992 v New Orleansu. Takový rozsudek, vyhlášený na nejvlivnějším fóru světových ekonomů, jistě nezůstane bez dopadu. Američtí ekonomové se již nyní soustřeďují na Rusko – východní Evropa byla odepsána.
 
,,Rusko se nyní může poučit z chyb východní Evropy,“ pokračoval Sachs. „Každá východoevropská vláda selhala - a to velmi významně - v identifikaci nových soukromých vlastníků pro své státní podniky.“ Sachsovy závěry potvrdili i nynější hlavní ekonom Světové banky Lawrence H. Summers a prof. Stan­ley Fisher z M.I.T., předchozí hlavní ekonom Světové banky. Fisher dokonce prohlásil, že Rusko se může stát světovou ekonomickou velmocí. Doporučuje, aby nejméně 25 pro­cent akcií bylo předáno zaměstnancům okamžitě a zadarmo (!). Doporučuje to do deseti let - poučí-li se z východo­evropských chyb.
 
 
 
Všichni američtí ekonomové se v New Orleans shodli na tom, že bez urychlené privatizace nebude mít současné uvolnění cen žádný vliv na oživení průmyslo­vé výroby, navíc kvalifikovaní dělní­ci emigrují a průmyslová základna bude rozkradena.
 
Co tedy navrhuje Sachs?
 
Doporučuje, aby dělníci, manažeři a místní předsta­vitelé obcí si sami zvolili podnikové ředitele a řídicí rady, které pak podle svého uvážení - bez nesmyslného vměšování „srandovních“ ministerstev - rozdělí zbývající akcie do soukro­mých (tedy ne veřejných) rukou. Pri­vatizace, zdůraznil Sachs, musí pro­běhnout decentralizovanou formou.
Larry Summers ze Světové banky tento plán plně podpořil.
 
Všichni ekonomové se v New Orleansu shodli na tom, že další významnou lekcí z východní Evropy je, že dělníci a manažeři musí dostat to, co jim plným právem náleží. Sachs uzavírá: „Tzv. volně tržní reformátoři ve východní Evropě bojovali velmi tvrdě právě proti zaměstnaneckým akciím. Výsledkem je, že nyní ztratili většinu politických spojenců.“
 
Jestli občané ČSFR již všechny tyto názory za poslední dva roky od nějakého ekonoma někde četli či slyšeli, pak jistě nejde o podobnost čistě náhodnou.
 
Mně zbývá jen smutek a rozčarová­ní: celé dva roky jsou pryč. A kolik jich ještě bude?
 
Jestli se už někdo ve vládě a na ministerstvech ČSFR bouří, že: Co ten Sachs? Co Světová banka? Nejdříve nás do toho uvrtají a pak nás v tom nechají plavat? - Je to naše chyba, ne jejich. Dva roky jsem varoval, že ame­ričtí ekonomové změní názor: učí se a učí se (na neštěstí) na nás. Neokomunističtí dogmatici, opilí mocí a tvr­dohlavě trvající na hrubé manipulaci prostými lidmi, však nejsou schopni změnit své názory. Sám jsem Sachse kritizoval dlouhá léta, dokud on sám neprohlédl a dokud se nenaučil. Býti profesorem má své odměny.
 
Situace je to však pro ČSFR velmi nepříjemná: po ztrátě podnikatelského a obchodního zájmu nyní ztratila i zájem akademiků a teoretiků. Náš reformní „scénář“ je nyní ve světě charakterizován nejen jako praktický debakl, ale i jako teoreticky nesprávný a neudržitelný experiment s lidskými bytostmi. Jde o experiment, který je nejen ekonomicky nemoudrý, ale i hluboce nemorální v celé své filozo­fii. Škoda. Škoda těch dvou nadějných let.
 
 
 
 
 
Musíme si utáhnout opasky, odrazit se od dna.
Václav Klaus
 
Bůh je všemocný, vševědoucí a všedobrý. Jestliže váš mozek dokáže uvěřit ve všechny tři tyto božské vlastnosti současně, mám pro vás fantastický kšeft. Máte-li zájem, pošlete mi stovku v drobných, v zalepené obálce.
Robert A. Heinlein
 
Budu dělat, že jsem to neslyšel
(Na otázku Hospodářských novin, zda si ničíme svoji vlastní planetu) 
Václav Klaus
 
Já jsem byl přece blb odjakživa
Ladislav Jakl, 8.1.2007
tajemník a šéf politického odboru prezidenta V.Klause
 
 
Co dělat? Těžko je radit, když už je pozdě, když už se kolo polámalo. Snad jen nějak začít, znovu si získat důvěru zklamaných občanů:
 
  1. Prezident ČSFR musí s okamži­tou platností odvolat ministry finan­cí, hospodářství a privatizace. Na jejich místa do červnových voleb jmenovat úředníky a odborníky. Nezachrání tím sám sebe, ale může tím pomoci zachránit národ a jeho hospodářství.
  2. Je třeba zahájit rozsáhlý infor­mační a vzdělávací národní projekt. Lidé musí poznat pravdu, musí ji pochopit a přijmout za svou. Čs. ekonomové, kteří dosud nepsali a drželi se zpět, musí „vybuchnout“ na veřejnosti: trpělivě vysvětlovat podsta­tu a principy správného ekonomického myšlení. Ekonomika určuje politiku, ne naopak. Strach a opatrnictví již nemají v našem státě místa.
  3. Všechny čs. sdělovací prostřed­ky, pokud jsou ještě československé, se musí aktivně zúčastnit informační­ho projektu. Novinářští nohsledi, kteří se zaprodali k veřejné podpoře nepravdivé klausovské politiky a tak významně poškodili své vlastní náro­dy, by měli být uvolněni do tržně podnikatelské sféry. Hospodářští odborníci, nikoli političtí novináři, musí analyzovat hospodářské problémy.
  4. Alternativní rozvojové transfor­mační přístupy, založené na urychlené či okamžité privatizaci do soukromých zaměstnanecko-obecních rukou, by měly být představeny a vysvětleny nejen veřejnosti, ale přednostně i par­lamentům, vládě a podnikům. Jinak se žádná nová vláda nebude moci úspěš­ně zhostit bezprecedenčního problému záchrany radikálně (za pouhé dva roky) zdevastovaného hospodářství i společnosti.
  5. Čs. odborníci, manažeři, zaměst­nanci a podnikatelé se musí urychleně zorganizovat a sjednotit v podpoře ekonomicky racionální transformace našeho hospodářství. Nezbývá mnoho času. Politické strany, které podporo­valy dosavadní přístupy, by měly urychleně přepracovat své programy a představit se občanské veřejnosti nově, nezáludně a pravdivě. Všem pseudostranám, uměle a nezákonně vzniklým z bývalého hnutí OF, lze doporučit buď urychlené rozpuštění nebo konstruktivní splynutí se strana­mi tradičního typu.
Zbývá již jen několik krátkých měsíců. Čs. veřejnost musí jít do svých prvních svobodných voleb plně informovaná, vyléčená z euforie, rozumná, dospělá a přemýšlející. Jen tak se nám může podařit vytvořit nový, trvalý a prosperující stát. Věřme sobě, věřme svým a nezraďme vlastní děti.
 
Rudé právo, 8. 1edna 1992

Zpět na Obsah knihy