Devalvace na obzoru?
NEUČTE SE Z VLASTNÍCH CHYB... Pohlednice z druhého břehu
 
Za socialismu se vyrábělo do zásob, dnes se vyrábí do zásob. Lze tomu říkat „Zádrhel T700“, Většina české výroby je a zůstává neprodejná.
 
Nadhodnocená měna je vážnějším problémem než měna podhodnocená: export je silnou korunou ochromen, příliv dolarů výrazně převýšen odlivem, dolarové rezervy klesají, zahraniční investice nás opouštějí v očekávání budoucího poklesu, a snahy kurs koruny uměle udržovat pak ničí růst a konkurenceschopnost ČR.
 
V České republice ani po deseti letech není kurs koruny určen volným trhem, tj. nabídkou a poptávkou. Nadále se fixuje ke kursu dolaru a marky, v budoucnosti pak třeba i k euru. Síla koruny se tak uměle odvozuje ze síly těchto měn a neodráží domácí produktivitu, hospodářský růst, kvalitu zboží a služeb, či náklady a konkurenceschopnost domácí produkce.
 
Za těchto podmínek je vyhýbání se devalvaci receptem k namíchání výrazné hospodářsko-finanční krize. Krize by sice snížila domácí poptávku, investice a velikost dovozu - a tak „vylepšila“ obchodní bilanci - ale za cenu poklesu životní úrovně, dalšího „vybití“ malých a středních podniků, devastace již tak malé střední třídy a psychologického traumatu už tak zneurotizovaného obyvatelstva.
 
„Pytlík“ české hospodářské politiky je opravdu samý „voves“:
 
  1. fixovaný směnný kurs vede k odlivu dolarů
  2. rozpočtový schodek zvyšuje vnitřní i vnější krátkodobé zadlužení
  3. koruna je směnitelná a musí být na požádání vyměněna za dolary.
Takže nadhodnocená měna, vysoká zadluženost a směnitelnost koruny jsou ideální kombinací pro finanční kalamitu. Stačí pak jen malá ztráta důvěry, třeba i politické, a vše se veze jako lavina.
 
Nadhodnocenou měnu není moudré udržovat, ani ji nelze zachránit. Prostá devalvace však také nestačí. Administrativní devalvace může „přestřelit“, prudce zdražit dovozy, rozfoukat inflaci a vyhnat zbývající investory. Kde chybí růst a produktivita, tam ani kuře nehrabe.
 
Deset let mělo stačit, aby se koruna nechala řídit volným trhem: k čemu je tržní hospodářství bez tržní koruny? Za narůstajících brazilsko-ruských podmínek se odkládání volného kursu koruny jeví být strategickou chybou.
 
Zbývající alternativou je pak už jen fixování kursu uzákoněním minimálních rezerv (dohlížecí měnová komise?), které by za všech okolností musely pokrývat hodnotu oběživa v dolarech. To ovšem přímo zaručuje nízký či negativní růst HDP a pokles životní úrovně, z důvodů zmíněných dříve.
 
Současná situace, jak v ČR, tak v Brazílii, vyhovuje spíše zahraničním spekulantům, kteří získávají administrativní - i když ne ekonomické - záruky, že o své peníze nepřijdou.
 
Nevypadá to tedy ani pěkně, ani nadějně. Český „pytlík“ finanční politiky nedělá pro vnitřní ekonomiku zhola nic.
Ještě dnes, po deseti letech, musí ČR udržovat dvojí ceny, jako kdysi Čína - jednu pro našince, jinou pro cizince. Cizinci platí mnohonásobně více za hotely, taxi, některá vstupné a restaurace, atp. Takové okleštění volného trhu (cena není nikde na světě určována platební schopností jedince, kromě ČR) se pak projevuje nejen v odporu k tržní flotaci koruny, ale i v odporu k produktivitě, racionalizaci a konkurenceschopnosti.
 
Skutečný kurs koruny vyplývá pouze z poptávky a nabídky po měně, tedy poptávkou po zboží a službách, které ČR nabízí. Opět: produktivita, konkurenceschopnost, náklady, kvalita zboží a služeb jsou rozhodující.
 
Je zřejmě nutno kombinovat flotaci koruny s výrazným zvýšením konkurenceschopnosti českého hospodářství. Jak však na to?
 
Především - převést podniky do rukou soukromých, ne veřejných vlastníků, tj. do rukou manažerů a zaměstnanců, na základě půjček splatných z výkonů. Dále - provést radikální reinženýring a restrukturalizaci podniků jako podmínku pro jakékoli výhody či úlevy. Podporovat spolupráci malých a středních podniků v regionálních a místních sítích, nezachraňovat tonoucí a nemotorné giganty sovětského typu. Nevyrábět „do foroty“. Podpořit moderní, účelové a použitelné vzdělání, ne jen rozšiřovat obecné intelektuální vyškolování, vhodné tak pro kavárenské potlachy typu „Slávia“, nikoli pro globální ekonomiku.
 
To vše vyžaduje učit se od druhých, úspěšnějších.
 
Jinak budeme i nadále vykovávat Tatry T700, bizarní to stroje, které jsou dražší než BMW 5 (přes 50.000 US dolarů), vzduchem chlazené V-8 s motory vzadu, 4,3 litry obsahu, tedy výrobky s celoplanetární poptávkou kolem 10-20 kusů a s monstrózní ekonomickou ztrátou. Ve své kategorii to jsou jistě nejlepší vozy na světě - a tedy i vozy nejhorší.
 
Nechceme přece, aby i česká ekonomika byla současně nejlepší a nejhorší na světě jen proto, že je svou bizarností a unikátností neporovnatelná s čímkoli jiným. Od kupónů, přes malou i velkou privatizaci a tunelování bank, přes neexistující restrukturalizaci a reinženýring, až po ošuntělý „pytlík“ finanční a hospodářské politiky, ČR stála a stojí v kategorii „sama o sobě“ - jako ta Tatra T700.
 
Není přece důležité, zda jdeme doprava či doleva, ale zda vůbec „jdeme“. Proto je asi nejlépe jít rovně, rovnou za nosem - tedy ve směru produktivity, hospodářského růstu a konkurenceschopnosti. Neplýtvat schopnostmi a energií v zastaralém „boji“ našich dědečků a babiček za levo a pravo. Opravdové životní jistoty jsou ve spolehlivé ekonomice.
 
listopad 1998

Zpět na Obsah knihy