Jsme velká, tlustá a pomalá housenka
říká ekonom Milan Zelený. Čeká nás posun od dnešní globální ekonomiky, která nás přerostla, zpátky k lokálním ekonomikám
 
Autor: Petr Kain | Zdroj: Lidové noviny | Datum: 13.8.2016 
 
Jsme na špatném konci globalizace tvrdí Čechoameričan Milan Zelený. Nejsme napojení na digitální svět, jsme subdodavatelé.
 
 
 
 
Foto: pixabay.com
 
 
Čína neprodala ani jeden svůj podnik, zdůrazňuje Milan Zelený. Odprodej českých podniků byl podle něj chybou. 

 
LN: Dlouhodobě tvrdíte, že společnosti a ekonomika procházejí zásadní transformaci. Co vás k tomuto názoru vede?

Lidská ekonomika může dělat jen několik typů činností. Může produkovat potraviny, může vyrábět zboží, může poskytovat služby nebo jsou lidé zaměstnaní ve státním sektoru. Ten čtvrtý sektor ale není tvůrcem přidané hodnoty, protože celý stojí na daních předtím vybraných. Zaměstnanost v zemědělství a průmyslu je již vyčerpaná rovněž ve službách. Stát sám pak nemůže nekonečně růst, protože by se musel zadlužit ještě víc, než je zadlužen. Pátý sektor neexistuje, a tím pádem je jasné, že ekonomika prochází zásadní kvalitativní změnou. Představte si housenku, která stále roste a přidává jednotlivé sektory, až najednou v daném prostředí nemůže fungovat. Sama se neuživí. Příroda to zařídila tak, že se housenka zakuklí a promění v motýla, který se v prostředí pohybuje úplně jinak a umí ho využívat. My jsme momentálně velkou tlustou a pomalou housenkou.

LN: Jak ten motýl bude vypadat?

Začneme se posouvat od dnešní globální ekonomiky, která přerostla naše schopnosti, zpátky k lokálním komunitám a ekonomikám. Jednotlivé regiony začnou s novým moderními technologiemi vytvářet moderní soběstačné systémy. Každá ekonomika začíná v regionu, v podniku, nikoli někde na ministerstvu nebo v parlamentu. Nic nejde shora, vše vzniká zdola. Jestliže chceme nabudit ekonomické pohyby kdekoli na světě, musíme povzbudit místa, kde ekonomický pohyb vzniká.

LN: Jak mohou ale být ty jednotlivé regiony zcela soběstačné? To si vyrobí vlastní automobily, vypěstují veškeré potraviny?

Neřekl jsem „zcela”, je to proces. Dnes už máme 3D tiskárny, na nichž si můžete vytisknout elektromobil, vyrobit si vlastní auto na místě spotřeby není problém. Jediné, co potřebujete, je digitální program, algoritmus, software. V tomto smyslu globalizace přetrvá, po celém světě se tyto programy budou prodávat a sdílet. Místo toho, abychom obchodovali s produkty samotnými, budeme obchodovat se znalostmi. A to je obrovský kvalitativní rozdíl, protože najednou budeme obchodovat rychlosti světla s minimálními náklady. V ZET Foundation již nyní konzultuji se Siemensem a chci začít jednat i s Teslou o vytvoření výrobních komplexů - „měst” jako u Baťů nebo dnes v Žatci – na produkci například automobilů nebo čehokoli jiného pro lokální použití. Ta lokální jádra výroby by pak mezi sebou mohla směňovat recepty nebo chcete-li software.

LN: Jak pravděpodobné je, že dobrovolně dojde k vzniku takových soběstačných regionů, když stále existuje základní ekonomické pravidlo hovořící o úsporách z rozsahu? Vyrobit jeden výrobek je přece jednotkově dražší, než když jich vyrobíte milion.

Tak to bylo před padesáti lety, dnes už to neplatí. Dnes je mnohem výhodnější uspokojovat zákazníky přímo na místě, než jim vozit zboží dvakrát kolem země. Lze vyrábět tisíc výrobků, každý jiný, levnější než kdysi tisíc identických. Svět se změnil. Zapomeňte na „ekonomické pravidla” z dob dávno minulých. Na vrcholu globalizace platilo, že objem obchodu se vším vyrobeným zbožím byl třikrát vyšší než samotná hodnota vyrobeného produktu. Od roku 2008 je poprvé celkový vyrobený produkt vyšší než objem obchodu. To znamená, že většina produkce zůstává v místě výroby.

LN: Takže základní ekonomická pravidla podle vás už v novém prostředí nebudou platit?

Nemohou, protože ekonomika je evoluční organismus, ne fixovaný stroj. Housenka a motýl jsou odlišní tvorové, pro které logicky platí jiné zákonitosti.

LN: Tvrdíte tedy, že tyto regiony mohou být soběstačné, i pokud jde o produkci potravin?

Bude to možné díky vertikálním farmám a molekulární kultuře potravin. V normálním prostředí se třeba obilí neurodí, protože je vystaveno škůdcům a působení klimatických změn. To ve vertikálních farmách odpadá. Můžete tam pěstovat vše možné bez závislosti na vnějším klimatu. Díky tomu máte stabilní systém, který poskytne dostatečné množství jídla pro takto vybavené lokality.

LN: S tím souvisí i váš návrh, jak řešit současnou migrační krizi.

Ano. Dlouhodobě tvrdím, že řešením migračních problémů není stavění zdí a plotů. To je, jako kdybyste léčil zánět připlácnutím mokrého hadru na čelo. Je třeba jít ke kořenům problémů a poskytnout lokalitám, z nichž lidé utíkají, zárodek ekonomického pohybu. Vycházím z toho, že kdyby měli migranti možnost vést důstojný, efektivní, podnikatelský život doma, nikdy by se nestali podružnými občany v zahraničí. A teď jak na to. Když se podíváte na města v Sýrii, tak si říkáte, že se to opravit nedá. Baťové to kdysi řešili tím, že do zahraničí vyváželi celá města. Já bych rád inicioval něco podobného, neříkám tomu tedy města, ale produkční komplexy. Ty postižené země by si takové investice mohly dovolit, nejsou zase tak chudé. Šlo by o to, že by se vytvářela takzvaná kondenzační jádra. Moderní města, nezávislá energeticky i z hlediska výroby potravin, s vlastním vzdělávacím systémem a všemi dalšími potřebami.

LN: Jakou roli v této vizi bude hrát národní stát? Bude vůbec existovat?


Bude poskytovat služby, které poskytovat má. Tedy ochranu a bezpečnost. Nebude poskytovat služby, jež poskytovat nemá. Nebude se tedy vtírat do ekonomiky. To už jsme si odzkoušeli. Stát dnes zničil svobodný trh. Dlouhé stovky let lidé používali úrokové míry, aby se rozhodli, zda je dobré spořit, nebo investovat. Poslední léta nejen že jsou úrokové míry na nule, nebo dokonce negativní – ony neexistují. Je s nimi uměle manipulováno. Jestliže neznáte úrokové míry, neznáte cenu peněz. A v takové situaci hledají peníze uplatnění tam, kde nejjednodušší zhodnocení. Jdou tedy na burzu a ne do nových investic.

LN: Asi nejste velkým zastáncem EU.

To tedy nejsem. Když v reakci na druhou světovou válku vzniklo EHS s ideou volné výměny zboží mezi jednotlivými státy a NATO jako záruka ochrany, bylo to v pořádku. To bych podpořil v každém případě. Pak ale došlo k tomu, že v rámci oslabení národního státu byly jeho funkce přenášený na vyšší úroveň. K EHS a NATO přibylo EÚ s ideou politické integrace. Místo silného národního státu jsme dostali silný superstát. Daleko efektivnější a přirozenější způsob, jak oslabit národní stát, je posílení pravomoci regiónů.

LN: Takže rozpad EU by podle vás pro Česko z ekonomického hlediska nebyl negativní? Vždyť z členství v EÚ ekonomicky bezpochyby profitujeme.

Já bych tedy netvrdil, že bezpochyby. Když se podíváte na naše mzdy, tak jsme na chvostu EU. Jsme velmi chudá země. Jsme na špatném konci globalizace. Globalizace znamená, že jdete do země, která má nízkou cenu pracovní síly, a využijete toho. Jdou sem podniky ze zahraničí a využívají našich nízkých mezd. Nejsme sami napojeni na digitální svět inovací, poskytujeme subdodavatelské výrobní služby.

LN: Takže myslíte, že kdybychom nevstoupili do EU, budeme na tom hospodářsky lépe?

To jsou všechno kdyby. Víte, my máme velmi vysokou úroveň exportu, ale přes šedesát procent našeho exportu patří zahraničním firmám. Vždy musíme vycházet z existujících podmínek.

LN: Dobrá, ale ti zahraniční vlastníci také do českých firem investovali nějaké peníze. Ty společnosti by také už nemuseli existovat.

Tak přemýšlelo v 90. letech hodně lidí. Ale to myšlení, že je jedno, komu společnost patří, bylo naprosto mylné. Protože vlastník dostává celou přidanou hodnotu a vy jako námezdník dostáváte pouze nasmlouvanou mzdu.

LN: Takže třeba mladoboleslavská Škoda se neměla prodávat?

Samozřejmě že ne. Stejně jako se neměl prodávat Pilsner Urquell a podobně. Co z toho máme?

LN: A kde bychom v 90. letech vzali peníze na investice a rozvoj těchto společností?

Museli bychom tyto firmy rozchodit sami. Nepotřebovali jsme na to peníze, jen vlastnictví, odhodlání a čas. Podívejte se na Čínu, ta neprodala ani jeden svůj podnik. Mohli jsme nechat zahraniční investory vkládat peníze do našich podniků a ze zisků by se jim ta investice vracela. Proti tomu nic nemám, neměli jsme ale naše podniky prodat celé. My jsme se tehdy rozhodli, že jsou pro nás peníze důležitější než kapitál. Prodali jsme kapitál, který produkuje nové hodnoty, a získali peníze, které neprodukují nic. Peníze jsme projedli a propili; dnes jsou z nás námezdníci. Já jsem u toho byl a od roku 1990 jsem veřejně vystupoval proti kuponové privatizaci a odprodeji českých podniků.

LN: Často kritizujete současný vzdělávací systém. Co vám na něm vadí?

Tvrdím, že účelem vzdělávání je zajištění si pracovního místa. Jestliže budu vzdělán a nezajistím si pracovní místo, tak je mi vzdělání nanic. V době, kdy se technologie a ekonomika měnily jen pozvolně, takřka nepozorovatelně, mělo vzdělávání mnohem delší použitelnost. To už ale dnes neplatí: rychlost současného vývoje univerzity zaskočila a já nevidím jiné řešení než přímé propojení univerzit s podnikatelskou sférou.

LN: Nemělo by spíš primárním účelem vzdělání být učit lidi, jak vůbec společnost funguje, naučit je kritickému myšlení?

To se nevylučuje, to nikterak nepopírám. Souhlasím, že správně vzdělaný člověk tohle vše vědět musí. Ale ani toto naše současné školství moc neučí. A po pravdě, raději bych viděl, aby tyto věci mladí lidé učili na předchozích úrovních a stupních vzdělávacího systému. Ne až na vysoké škole.

LN: Na vzdělávání vám také vadí jeho uniformita.

Když jsem byl mladý, byl jsem jako u vytržení, protože svět byl tak různorodý. A vzdělávání rovněž. V Japonsku se dělalo jinak, v Německu jinak, v USA nebo Číně zrovna tak. To už dávno neplatí; všude se učí stejně. Jestliže máte monokulturu myšlení a jestliže se ekonomika a společnost evolučně vyvíjejí, pak v určitém momentu narazíte na něco nového neznámého. Když nemáte diverzitu a bohatství myšlenek, padnete. Monokultura je jak v přírodě, tak ve společnosti vždy daleko zranitelnější. Když v prostředí mnoha jednotlivých regionů udělá jeden fatální chybu, ostatní se poučí a zároveň mu mohou pomoci. Když jste monokulturou a uděláte fatální chybu, zaniknete.

LN: Jste americký občan – kterému z kandidátu vhodíte v listopadových prezidentských volbách svůj hlas?

Za největší výhodu demokracie považuji, že se můžu svobodně rozhodnout a nevolit nikoho. Ani jeden z těch dvou kandidátů mně za můj hlas nestojí.

LN: A kdo z těch dvou představuje větší riziko pro USA a celý svět?

Pokud jde o riziko pro Spojené státy samotné, pak si myslím, že jsou oba dva stejně nebezpeční. Pokud jde o riziko světové, pak představuje větší riziko Donald Trump. Ale jak sleduji Donalda Trumpa, je docela možné, že do voleb ještě řekne něco takového, že mu to už neodpustí nikdo. A možná nakonec i z voleb odstoupí. Ale řeknu vám, nikdy bych nevěřil, že se dožiji okamžiku, kdy ve Spojených státech začnou převládat myšlenky socialismu. Trump je čistý nacionální socialista, zástance velkého státu, který do všeho strká nos: jen říká: Stát jsem já. Clintonová je pak pokračovatelkou Obamovy politiky, tedy opět zastánkyni silného státu. Je to pro Spojené státy – i pro mě – velmi smutné.