Quo vadis?
 
Autor: Milan Zelený a Ivan Baťka | Datum: 9.11.2015
 
 
Když jsme po roce 1989 odmítali státní vlastnictví podniků a říkali ne veřejnému vlastnictví podnikových akcií - tedy vlastnictví nepřítomných a nezúčastněných, cílem bylo neztratit autonomii a možnost rozhodovat o vlastním hospodářském osudu. Odpověď vyrůstá přímo z kořenů a tradic firmy Baťa: soukromé vlastnictví podniku a případně podílové vlastnictví zaměstnanců. Každý zaměstnanec může být vlastníkem a každý vlastník je zaměstnancem. Tím lze docílit inspirativního snu Tomáše Bati: Každý dělník kapitalistou. Bohužel svůj národní kapitál jsme prodali a utržené peníze „prozíravě“ projedli a rozkradli. 

 
 
Moderní podnikový svět už v pracích von Hayeka rozpoznal, že nositelem lokálních a provozních znalostí procesu je dělník sám a že jej v jeho znalostech, schopnostech a zkušenostech nelze snadno nahradit. Čím větší propast je mezi zaměstnanci a vlastníky, tím nižší je motivace zaměstnanců a tím vyšší jejich nahrazení automaty a stroji.

Skutečné vlastnictví (ne jen „pocit vlastnictví“) je důležité: jak pěkné jsou naše byty a domky, s jakou láskou pracujeme na svých zahrádkách, jak se obětujeme pro věci své. Socialismus nikdy nedokázal vyřešit základní problém společensko-hospodářské organizace a motivace: „Kdo zůstane přes noc u nemocné krávy?“ Kráva, která patří všem, nepatří nikomu.

Česká ekonomika nám již nepatří, přidaná hodnota a zisky patří vlastníkům, jimiž nejsme. Dokonce letos vyšla nová kniha, „Jak jsme se stali kolonií“. Vlastníci vykonávají vlastnické funkce – strategii, styky se zákazníky, otvírání nových trhů, rozhodování o nových produktech, což neděláme a lehkovážně přenecháváme státním úředníkům. Nejsme vlastníci; máme jen kontrahované mzdy, jsme placení za služby – ve Škodovce rozhoduje VW Wolfsburg, co se bude dělat, jak, kolik a proč. Nevyřešíme-li problém národního vlastnictví a národního kapitalismu, nebude ani zdravých krav.

Kapitalismus, jakožto přirozená a spontánně se vyvíjející soustava lidské organizace práce, řeší tento problém podle pradávných principů křesťanských, jednoduše a elegantně: „U nemocné krávy zůstane bdít ten, jemuž kráva patří.“ Kapitalismus svobodného trhu byl v ČR zničen státní intervencí a převzetím podnikatelských funkcí státem, jakož i mediálnímu nepochopení principů svobodného trhu. Už Ježíš, promlouvaje k Židům, rozpoznal tuto úžasnou, spolehlivou a pro socialisty hluboce překvapivou organizační a sebeřídicí schopnost soukromého vlastnictví. „Já jsem dobrý pastýř, neb dobrý pastýř dá svůj život za ovce své. Ale ten, který jest pouhý námezdník a ne pastýř a vlastník ovcí, ten vidě vlka přicházeti, ovcí ponechá a prchne.“ Škoda, že ani křesťané se v Čechách touto moudrostí neřídí.